Bavilo vás na škole běhání? Mě vůbec, maximálně sprint 60m, a to ještě když jsem měla náladu. Pokud to šlo, výmluvy a omluvy byly na místě.
Ani později mě běh nijak nezasáhl, spíš mě míjel velkým obloukem. Miluju kolo a volejbal s dobrou partou, běhání je nuda pro individualisty, alespoň z mého pohledu. A vždycky jsem chtěla za životního partnera cyklistu. A jak že je to přísloví? Odříkaného chleba největší krajíc? Já musela potkat běžce, jenže když jsem ho potkala, tak jsem samozřejmě nevěděla, že běhá a že běhá fakt hodně. Vstával v 5h ráno před prací a musel si uběhnout svou denní dávku 10 kilometrů. což pro mě zvlášť v zimě bylo jak scifi film, který jsem velmi poctivě zaspávala. A proč ne, nikdo mě nenutil, abych běhala taky. Na březen si naplánoval půlmaraton. Pro mě to znamenalo pouze to, že se tedy na něj půjdu podívat a mimo jiné si projdu centrum Prahy, což bych mohla spojit s nějakým příjemným nákupem a kávou. Počkala jsem s přítelem na startu, takže jsem měla možnost pozorovat lehkou nervozitu při rozvičování všech účastníků, ale nebyl to žádný stres, většina lidí na mne působila velmi pohodářsky a vůbec celá organizace a pojetí mi přišlo sympatické. Nakonec mi to nedalo, na žádné nákupy jsem nešla a poctivě fandila na trati. Buď euforie sálající ze závodníků nebo čiré šílenství mi v hlavě zrodilo nápad, že to za rok taky dám. Teď tedy kdy začít tréninkem. Vzhledem k tomu, že vše nechávám na poslední chvíli, běhat jsem začala v lednu následujícího roku, ale zas na mou omluvu, jsem to vzala opravdu poctivě, podle běžeckého plánu, který vyšel v jednom běžeckém časopise. Od prvních krátkých dávek jsem se postupně dostávala k delším úsekům, a když jsem se naučila překonat první nechuť, bolest, špatné dýchání, jsem zjistila, že je to jako droga, prostě jsem bez toho abych šla běhat už pomalu ani nemohla existovat. Nakonec nejdelší úsek, který jsem před startem půlmaratonu dala, bylo 16km. Což se mi zdálo dostačující, zbytek už snad nějak dojdu. Trénink trval ani ne 3 měsíce, myslím, že by se mi spousta startujících vysmála. Opět březen a opět příprava na start, jenže tenkrát už jsem také účastník, mám svoje číslo a v tom obrovském davu lidí jsem sakra nervozní a už vůbec nevypadám v pohodě. Přítel se rozhodl pro opětovný start, že mě bude podporovat, ovšem od začátku bylo jasné, že poběží v úplně jiné kategorii. A taky že ano, tady jsem ho na trati viděla naposledy. A je to tu, výstřel někde daleko vpředu nás poslal přes Karlův most. Když tu jdete v neděli odpoledne, je tu fakt narváno, ale co tu teď běží za dav… neskutečné…. pokud nejste uvnitř, těžko si to představíte, obrovská masa lidí se valí kolem vás, a protože vy máte úplně jiné tempo, než ostatní, co trénovali daleko víc než vy se pomalinku, ale jistě ocitáte na samém chvostu závodu. Takže tím pádem okamžitě mizí anonymita davu, a kolemjdoucí a příhlížející na vás mají krásný výhled, jak supíte už po pár kilometrech. První občerstvení po 5-ti km, všíchni si berou kelímky do ruky a běží s nimi, já jen prostě zastavuju a piju. Závod pokračuje, ikdyž dá se tomu méhu běhu říkat závod? Černoši se pomalu na druhé straně Prahy blíží do cíle. Na desátém kilometru mě divácí hecují, že za mnou se už pomalu zavírá trať, tak ať to koukám stihnout. No opravdu povzbuzující, zkuste si to sami. Další občerstvení, teď už si dávám i nějaké jídlo a je mi jedno, jestli se potom ještě vůbec rozběhnu. Černoši už rozdávají rozhovory. Na nějakém 12km se to ve mě láme a přeci jen sbírám nějaké síly, pomalinku se blížím k většímu hloučku běžců, a vypadá to, že už nejsem poslední.Nejhorší úsek trati do Nuslí a zpět, je to mírně do kopce, znovu v duchu vzdávám. Ale doběh k Palackému mostu mi dává naději, že to možná nějako doběhnu. Černoši jsou určitě po masáži. 18-tý kilometr. Chvíli běžím, chvíli jdu, zase se rozbíhám, tempo už opravdu nepřípomíná závod natož běh, předbíhá mě postižený kluk, za chvíli těhotná paní. To je motivace. Vlastně se i stydím. Poslední občerstovavačka před cílem. Mají tady nealkoholické pivo. Dejte ho sem, obsluha se směje, že to nikdo nechce pít. Ale já bych dala i to alkoholické, mě už je to jedno. A pak zázrak nebo už špatně vidím? U Mostu Legií proti mě běží můj přítel s krabící plnou banánů a pomerančů, co ještě kde posbíral . “Nemáš hlad”? Ne fakt ne, už jsem snědla asi kilo banánů a kilo pomeranču a zapila to pivem. Myslím, že ho to pobavilo a ikdyž nemám jeho tempo, myslím, že na mě byl i hrdý, že jsem se dostala až sem. Černoši pomalu balí domů Rudolfinum, cíl, není možná, už jsem tady? Úleva, no to se ani slovy nedá vyjádřit. Tak já to nakonec zvládla, ikdyž tedy takovým mírným indiánským během. Můj první a zároveň poslední čas půlmaratonu je 2:30:45h. Limit byl 3h a nejsem poslední. Prozatím se nechystám v následujících letech tento čas zlepšovat. Ale třebas jednou zkusím maraton a potrénuji na něco o něco déle, než jen ty tři měsíce. A černoši budou koukat.
0 Comments
Toto nádherné rakouské jezero se nachází nedaleko hranic s Německem v severním Tyrolsku a konkrétně z Plzně tu můžete být za necelé 4 hodiny. Je to největší přírodní jezero Tyrolska s délkou 9,4 km a šířkou 1 km. Z pohledu Čechu je to trochu opomíjená lokalita a přitom se jedná a naprostý přírodní skvost. Vyžití tu najdou celé generace, od malých dětí po důchodce, od lenochů po sportovce. Nechte se nalákat a určitě sem někdy vyražte, stojí to za to.
Pertisau Tuto obec si dovolím, z vlastních zkušeností, nabídnout jako nejlepší místo k ubytování u tohoto jezera. Auto můžete po celou dobu dovolené nechat zaparkované u domu a využívat k cestování lanovky, parníky, autobusy i historickou parní lokomotivu. Přímo v Pertisau je obrovské golfové hřiště. Kousek od golfového hřiště je kabinková lanovka Karwendel Bergbahn, z horní stanice na naprosto nádherný panoramatický výhled na celé jezero, okolní pohoří a další městečka. Občerstvit se můžete ve zdejší restauraci a děti se vyřádí na velmi pěkném dětském hřišti. Odtud vede několik tras zpět do Pertisau či dále po okolních kopcích. Ovšem výchozím bodem pro většinu turistických cílů je velké parkoviště nad obcí, kde je možné automobil zaparkovat nebo za poplatek se dostat autem dál k dalším turistickým chatám, což mě osobně velmi překvapilo, kolik lidí toto využívá. Nejblžší chaty z Pertisau jsou Pletzachalm a Gramaialm. Obě jsou velmi dobře dostupné pěšky i na kole, ale nevěřili byste kolik lidí si sem zajede autem na oběd, aniž by ušli jediný krok v přírodě. Pro rodiny s dětmi doporučuji chatu Gramaialm s obrovským hřištěm přímo před restaurací, vy se v klidu najíte a na děti je všude dobře vidět. Mají tady i velmi pěknou minizoo. Děti budou určitě nadšené. Doprava kolem jezera Lodní doprava Tato doprava je naprosto skvělou spojnicí mezi městečky Maurach, Pertisau a Achenkirch. Na všech místech se pohodlně dostanete do parníku a můžete se nechat převézt na opačnou stranu jezera. Takže si můžete v klidu naplánovat výlet na opačnou stranu jezera, zjistit si pouze jízdní řád a parník vás přveze opět zpět. Autobusová doprava Autobusovými linkami je “prošpikována” celá tato oblast a není problém se autobusem dostat do blízkého Jenbachu, kde je i vlakové nádraží nebo si udělat výlet do 40 km vzdáleného Innsbrucku. Vlaková doprava Naprostou raritou jezera Achensee je její historická parní lokomotiva, která jezdí po ozubnicocé úzkolejce z přístaviště Seespitzce až do Jenbachu, kde navazuje na další vlakové spoje do celého Rakouska Achensee Card Aby pro vás pobyt u Achensee byl co nejpohodlnější a nejpohodovější, doporučuji zakoupit v místních Infocentrech prázdninovou kartu Achensee Card, za cenu kolem 60 Euro můžete pak naplno využívat všechny autobusové linky, parníky, jízdu parní lokomotivou, lanovky Karwendel i Rofan, muzea v okolí, platí dokonce i na muzeum Swarovski u Innsbrucku, a spoustu dalších atraktivních cílů v okolí Achnsee, všude máte vstup zdarma. Při týdenní dovolené se karta opravdu vyplatí, zvlášt když budete často využívat lanovky či lodní dopravu. |
AuthorLucie Duroňová Archives
May 2017
Categories
All
|