Myslím si, že jsem lehce nadprůměrně trénovaná cyklistka, není problém ujet 100km na silnici, 60 v terénu, kamarádka je na tom podobně. Jenže začíná zima a na kolo se nám moc nechce, a ani počasí kolikrát nedovolí.
Napadlo nás tedy zkusit Spinning, všichni už tam byli, všichni to znají, všichni to už zkusili. My ne. Ale jsme natrénované a určitě to nebude žádný problém. Našly jsme si nejbližší sportovní centrum, kde spinning nabízejí a vyrazily vstříc novým zkušenostem. Po příchodu do sportovní haly nás trochu překvapilo, že už všichni sedí na strojích a jedou, nepřišlo nám to ani jako zahřívání, ale jako že už hodina dávno začala a my přišly pozdě. Hned se omouváme lektorovi, smích “ne v pohodě, ještě jsme nezačali”. Už to nás trochu zarazilo, ale jdem do toho. Trenér lehce naznačí “ tak se připravte, jdem na to”, ještě se letmo zeptá, kdo je tady poprvé. Okamžitě zvedám ruku…. a za chvíli lituji, že tu ruku mám. “Výborně, půjdeš vedle mě, pomúžu ti” Takže mi pomáhá upravit stroj, uchycení bot, a hlavně mi nezapomene hned nastavit zátěž, na kterou začínáme. Spustí hudba, a je to opravdu velmi svižná a rychlá hudba. Trenér na všechny houkne “všichni ze sedla a jedéééém!” A tak tedy jedeme. Trenér ze své pozice lehce dosáhne na můj stroj a utahuje opět zátěž …..cože? Tohle mám ušlápnout? A vydržet v téhle pozici 5 minut? To asi nedám. Sleduju svojí kamarádku, které nikdo zátěž neutahuje a jede si po svém, na pohodu. Někdo se do toho opírá opravdu hodně, nešetří se, další zase na pohodu. Fajn, prvních 5 minut jsem přežila, ale co těch dalších 55 minut? To přeci nemůžu dát. A už jen slyším “tak jsme se zahřáli, opět si trochu dotáhněte, pokračujeme” A zas vidím jeho ruku, jak na mém stroji dotahuje zatěž. Proč, že jsem tu ruku zvedala? Naštěstí se pouští svižná hudba a hodina pomalu ubíhá. Střídají se rychlejší a pomalejší pasáže, občas mám i sílu některou písničku si zazpívat. Jen nemám šanci utahovat zátěž sama a švindlovat se tady fakticky nedá. “Tak se pomalu zkiidníme…dojeďte si to …..pomalu… a zastavíme, ještě se protáhneme” Tak že jsem se přeci jen dočkala konce? Po 60-ti minutách jízdy, ale nějak nemůžu slézt z kola a když se mi to podaří, sotva že nepadám. Pamatujete na Bridget Jones? “Tak co?” slyším kamarádku “Pohoda ne?” Jo, to se ti říká, když ti nikdo neutahoval zátěž. Sotva jdu, a pak jsem ještě dva dny nemohla chodit. Na spinning mě potom už nikdo nedostal dalších pár let. Teprve po porodu a to jsem neměla vůbec žádnou fyzičku, jsem to zkusla znovu a naprosto tomu propadla. Našla jsem výborného lektora a dnes si bez spinningu zimu neumím představit.
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorLucie Duroňová Archives
May 2017
Categories
All
|